Někdy se stává, že den co den vstáváme do práce, na kterou jsme už roky zvyklí, ale moc nás netěší. Dokonce se nám svírá žaludek, když víme, že se tam máme vrátit. Špatně usínáme a v noci se stále budíme? Trpíme bolestí hlavy a zad? Pokud se nám zdá, že pracujeme pod tlakem, měli bychom zodpovědět na otázku, jestli nestresujeme sami sebe a jestli se umíme odreagovat a odpočinout si. Někdy bývá příčinou vlastní povaha. Někdy stačí si s někým promluvit a probrat, co nás trápí. Někdy to ani nebývá práce, co nás nebaví, ale je to třeba nepříjemný nadřízený, kolega nebo samotné prostředí, ve kterém musíme pracovat. Pokud je naše prostředí konfliktní, zvažme práci z domova.

V práci strávíme většinu dne a život je krátký na to, abychom trávili každý den ve stresu. V tomto rozpoložení jsme schopni udělat více škody, jak užitku. Pokud nás práce nebaví a děláme ji s nechutí, nemůžeme si být na sto procent jisti, zda ji vykonáváme dobře. Pořád si říkáme, že je to jen práce, odkroutíme si svých osm hodin a jsme zase doma a k tomu ještě máme pravidelný příjem… Posloucháme rady přátel, že bychom přece neodcházeli z podniku, kterému se daří a kdoví, jak dlouho by trvalo najít práci novou, je tolik nezaměstnaných.

Hledání prácenení nic jednoduchého, zvlášť když se nám blíží padesátka a nemáte ani maturitu. Máme strach odejít ze stabilního zaměstnání z obavy, že by nás stejně někde jinde nevzali. Máme strach také z nového začátku, protože v prvních třech měsících se musíme něco nového naučit, ale co když nám to nepůjde? Pokud to ale nezkusíme, tak se to ani nedozvíme.

Přesto bychom si měli dát pozor na vstupní záležitosti, abychom nenaletěli na plané sliby. Zjistit si, jestli nás přijmou na dobu určitou a na jak dlouho, jaké možnosti dojíždění máme, jaký plat nás čeká a jestli je možnost jeho růstu.Každá změna je těžká, ale někdy se opravdu vyplatí ji udělat.